Ochrana přírody

Ochranu přírody a krajiny na katastru Havířova je nutno chápat v souladu se stupněm antropogenního zatížení, které se v rámci území města může často dosti významně lišit. Zatímco na souvisle zastavěných plochách se ochrana přírody omezí "jen" na péči o vnitroblokovou a uliční zeleň, v okrajových částech města lze uplatnit rovněž požadavek ochrany krajiny jako celku s jejími estetickými a rekreačními hodnotami. Samostatnou kapitolu pak tvoří průmyslová oblast města, v níž se ochrana přírody soustředí na citlivé rekultivace ploch devastovaných zejména projevy důlní činnosti. 

1. Územní systém ekologické stability města

Pod pojmem územní systém ekologické stability si můžeme představit soubor přirozených či přírodě blízkých stanovišť, jako jsou lesy, louky, pastviny, vodní toky, rybníky, mokřiny, stromořadí, břehové porosty kolem vodních toků apod., které umožňují migraci rostlin a živočichů v člověkem pozměněné krajině a které dále zajišťují vhodné podmínky k rozmnožování rostlinných a živočišných druhů. Nejpřirozenějšími migračními koridory jsou vodní toky s přilehlými údolními nivami, které díky záplavám zůstaly mnohdy až do současnosti uchráněny před rozsáhlými stavebními aktivitami. 
Pokud bychom chtěli v Havířově najít zbytky citlivě kultivovaných ploch, v nichž i přes lidské hospodaření a zásahy nalézá útočiště řada rostlinných a živočišných druhů, museli bychom zamířit rovněž k vodním tokům. Pásy luk podél potoků a řek, mokřady lemující prameniště, břehové porosty s přirozeným složením dřevin, značnou věkovou i druhovou různorodostí a s dobře vyvinutou patrovitostí tvoří základ územního systému ekologické stability města.

1.1. Přírodní památka "Meandry Lučiny".

Plošně nejrozsáhlejší ukázku krajiny citlivě přetvořené člověkem v nivě řeky tvoří přírodní památka "Meandry Lučiny", která byla vyhlášena k datu 1.ledna 1992. Původně zalesněná niva byla v dávné minulosti lidmi zcela zbavena stromů až na pruh vegetace lemující koryto řeky. Lesní porosty byly nahrazeny loukami co do druhové pestrosti rostlin a živočichů značně pestrými. Vlivem útlumu zemědělství v naší zemi ustává zemědělská činnost rovněž na území přírodní památky, takže jsme svědky postupné opětovné přeměny luk asi na 25 % její plochy na přirozený listnatý porost. Tento samovolný přírodní proces je natolik zajímavý, že by si zasloužil bližší a podrobnější sledování.
Nejcennější součástí přírodní památky "Meandry Lučiny" je však dosud neupravené říční koryto Lučiny, které v hliněných náplavech bohatě meandruje. Na vodním toku lze pozorovat typické korytotvorné projevy řeky, která dosud nebyla spoutána do pevných břehů. Erozní, transportní a sedimentační činnost řeky se podílí na vzniku nátrží a říčních naplavenin, štěrkových ostrůvků, tůní a mělčin. Přirozený tok řeky si uchovává nejen vysokou samočisticí schopnost, ale zejména vytváří pestrou mozaiku stanovišť, která přitahuje nebývale pestrou flóru i faunu.

Členité dno se spletí kořenů a větví občas vyvrácených stromů je ideální pro faunu ryb. Žije zde ostroretka stěhovavá, střevle potoční, plotice obecná, štika obecná a pstruh potoční. K nevzácnějším obyvatelům řeky však patří mihule potoční.

V přírodní památce se dále můžeme setkat s páchníkem hnědým, ledňáčkem říčním, konipasem horským, skorcem vodním, slavíkem obecným a žluvou hajní. Zatím výjimečně byla pozorována volavka bílá, dudek chocholatý a na přeletu dokonce i jeřáb popelavý.

1.2. Niva Lučiny

Za součást územního systému ekologické stability města je nutno považovat nivu Lučiny souvisle jako celek. Za zmínku z hlediska ochrany přírody proto stojí další lokalita v nivě této řeky, a to u soutoku se Sušánkou.Zde se po bývalých rybnících - v současnosti již téměř zcela zavezených převážně výkopovými zeminami při výstavbě města - zachovala pestrá směs nejrůznějších mokřin, tůní, jezírek, ba dokonce i odstavených ramen řek, která jsou bohatě osídlena obojživelníky. Žije zde skokan hnědý, skokan zelený, skokan skřehotavý, ropucha obecná, ropucha zelená, kuňka sp., rosnička zelená, čolek obecný a čolek velký.
Na pouhých 12 ha byl tedy zaznamenán výskyt 9 druhů obojživelníků, což v rámci města i okresu Karviná představuje skutečný přírodní unikát. Bez zajímavosti není ani výskyt 70 druhů ptáků, kteří v území hnízdí, popřípadě jen územím protahují či se zde zdržují sezónně.
Vzhledem k možnému vzniku záplav bylo popsané území na soutoku Lučiny a Sušánky vyloučeno ze stavebních aktivit a naopak přičleněno k územnímu systému ekologické stability města.

1.3. Niva Sušánky

Řeka Sušánka je druhým nejvýznamnějším tokem Havířova. I přes značné antropogenní zatížení celé její nivy díky výstavbě Orlovské ulice, poklesům terénu vlivem poddolování a přeměnou rybniční soustavy na odkalovací nádrže má údolní niva Sušánky z hlediska ochrany přírody nesmírný význam. Vlastně již nelze hovořit o celém souvislém území nivy, ale spíše jen o jejích jednotlivých cenných fragmentech, bohužel vzájemně izolovaných stavbami. 
A nyní o jednotlivých lokalitách podrobněji. Při regulaci Sušánky byl zachován souvislý úsek řeky v délce asi 400 m pod kolejištěm nádraží ČD v Havířově jako odstavené říční rameno. Pro rostlinstvo a živočišstvo znamená tato vodní plocha se zachovalým doprovodným porostem přirozených druhů dřevin významné záchytné stanoviště uprostřed území silně ovlivněného lidskými aktivitami. Jako zajímavost uvádíme pravidelné hnízdění slípky zelenonohé, i když na soustavný a podrobný přírodovědný průzkum lokalita teprve čeká.

Pod kostelem sv. Anny se dochovala pěkná květnatá louka, o jejíž pravidelné sečení se stará Město Havířov prostřednictvím odboru životního prostředí. Není bez zajímavosti, že druhová pestrost květin je zde větší než na loukách v chráněném území "Meandry Lučiny".

Rybniční soustava podél Sušánky, o níž již byla řeč, neslouží jen jako odkalovací nádrže z prádelen uhlí, ale díky téměř nezamrzající vodě, způsobené přítoky teplých a slaných důlních vod z blízkých šachet, se rybníky staly významným zimovištěm vodních ptáků. Vedle divokých kachen, lysek černých a volavek popelavých, které zde mají i v zimě bohatě prostřený stůl, zde v hojném počtu zimují labutě velké, jejichž množství se v tuhých zimách blíží počtu 100 jedinců.

V rozlehlých rákosinách hnízdí vedle běžných vodních ptáků nepravidelně rovněž pochop rákosní a na pohnízdních potulkách se objevuje rybák obecný. Prohřáté navážky antropogenních haldovin kolem hrází rybníků se staly domovem užovky podplamaté, která v bohatě zarybněných rybnících nalézá vydatné zdroje potravy. 
Odkalovací nádrže podél Sušánky jsou dokladem toho, že i antropogenně silně ovlivněné území se může stát útočištěm rozmanitého živočišstva. Citlivé rekultivace v tomto prostoru mohou dále zvýšit význam lokality jako rekreačního zázemí obyvatelstva i jako stanovišť vodní a mokřadní flóry a fauny.

Nesmíme opomenout zmínit cennou lokalitu za bývalou starou poštou v Prostřední Suché s výskytem mizejícího ďáblíku bahenního. Další zajímavostí této lokality je mohutný prastarý dub u mostu přes Sušánku na ulici Staré. Jedná se bezpochyby o jeden z nejstarších stromů na území města.

1.4. Niva Špluchovského potoka a Dolní Datyňky

K významným vodním tokům, které tvoří součást územního systému ekologické stability, patří rovněž Špluchovský potok a Dolní Datyňka se svými přítoky. Oba vodní toky protékají venkovskou krajinou s řídkým osídlením a převažujícím zemědělským obhospodařováním, i když i zde se rozmáhá výstavba rodinných domů a chat. Dolní Datyňka přitéká do Havířova z rozsáhlejší zalesněné oblasti, Datyňského lesa. Zde můžeme v keřovém patře nalézt nehojný lýkovec jedovatý a na neodvodněných loukách, lemujících místy vodní tok, rovněž početnou populaci ocúnu jesenního.

2. Ochrana územního systému ekologické stability

Ochrana územního systému ekologické stability je dána ustanovením § 4, odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Tento zákon rovněž garantuje ochranu významných krajinných prvků, které jsou vyjmenovány přímo v zákoně, anebo které příslušné orgány ochrany přírody zaregistrují. Ne vždy se však daří najít schůdnou cestu pro ochranu zajímavých krajinných celků.

2.1. Možnosti využívané při ochraně územního systému ekologické stability

Značný rekreační potenciál, který doposud málo zastavěná niva řeky Lučiny vlastní, a dále hrozící záplavy v tomto prostoru přiměly odbory životního prostředí a územního rozvoje vydat společný návrh na zřízení stavební uzávěry v záplavovém území řeky. Konečné rozhodnutí o zřízení stavební uzávěry ze srpna roku 1998 zajišťuje možnost účinnější ochrany cenných, ať už přirozených či lidskou činností podmíněných, stanovišť.

Další možnost v ochraně biologicky a esteticky hodnotných krajinných celků spočívá ve využívání státních podpor v rámci kupříkladu Programu péče o krajinu, který poskytuje prostředky na údržbu luk a pastvin, výsadbu rozptýlené zeleně, obnovu břehových porostů apod. Filozofie zmíněného Programu tedy vychází ze skutečnosti, že stávající rozmanitost rostlinných a živočišných druhů v podmínkách středoevropské krajiny je dána rovněž citlivou kultivací krajiny člověkem. 
Současné problémy skomírajícího zemědělství a rozdrobená držba půdy umožňují využívat státní dotace k posilování a k obnově ekologické stability především na pozemcích ve vlastnictví Města Havířova, které prostřednictvím odboru životního prostředí zajišťuje údržbu svých luk v přírodní památce i mimo ni, popřípadě ve vlastnictví státních organizací (Pozemkový fond, Agentura ochrany přírody a krajiny).

2.2. Úskalí v ochraně územního systému ekologické stability

Zdá se, že jedno z největších nebezpečí pro ochranu územního systému ekologické stability spočívá v úpadku zemědělství. Kupříkladu údržba luk, na které jsou ochrana biodiverzity a zachování rekreační přitažlivosti naprosto závislé, se bez navazujícího odbytu zemědělských produktů neobejde. Bez podpory zemědělství tak bude přibývat neobdělaných ploch, které k povýšení estetických hodnot zemědělské krajiny jistě nepřispějí.

Nezájem o zemědělství pak úzce souvisí se snahou zbavit se problémových pozemků, které se dají využít k lukrativním stavebním účelům, jako je např. výstavba chat či satelitních sídel rodinných domů. Takovýmito stavebními aktivitami dochází ke snižování prostupnosti krajiny, a tedy ke snižování její rekreační a estetické hodnoty, nemluvě o škodách ekologických, jestliže se prohlubuje vzájemná izolovanost jednotlivých stanovišť stavebními zásahy. Usilovat o zachování prostupnosti krajiny za situace, kdy se "zemědělství nevyplácí", je tedy velmi obtížné či spíše nereálné.

Vžijme se kupříkladu do situace majitele louky, který nemá prostředky ani dost fyzických sil na její posečení, a chov dobytka se mu nevyplácí. O nepatrné rozlohy zemědělských ploch nejeví zájem ani velké zemědělské podniky, neboť samy mají problémy s odbytem. Vůbec se pak nelze divit, když takovýto majitel hledí svou louku odprodat na stavební účely. Argumentace o ochraně krajinného rázu a povinnosti údržby zemědělského půdního fondu v rámci územního systému ekologické stability tu mnoho nezmohou, není-li stát schopen jiné pomoci. 

3. Ochrana starých stromů na území města

Pro ochranu flóry a fauny představují staré stromy obecně jedno z nejdůležitějších stanovišť. Rozkládající se dřevo, rozpraskaná kůra a dutiny jsou místem zrodu i zániku života. Bezobratlí, nalézající ve starých stromech útočiště i vhodné místo pro kladení vajíček a vývoj potomstva, se stávají potravou hmyzožravců. Dutiny stromů vyhledávají k založení potomstva veverky, dutinoví ptáci, sršně, ba i užovka nalézá v tlejícím dřevě vhodné líhniště.

Se starými stromy je ale potíž. Mohutné větve ohrožují pádem zdraví a majetky občanů, zastiňují zahrady i byty v domech a péče o ně je nesmírně náročná finančně, materiálově i fyzicky. Naši předkové řešili tento problém soustavným ořezem stromů, takže strom si i do vysokého věku zachoval velikost, která nebyla lidem na obtíž. Můžeme polemizovat s názorem, zda se jedná, či nikoliv o mrzačení dřevin. Přesto si tento způsob údržby zeleně zaslouží pozornost, neboť napomáhá uchovávat prastaré jedince uprostřed zemědělsky obhospodařované krajiny i v městské zástavbě. Ne každý druh stromu však pravidelný ořez snáší dobře. K druhům, které tento způsob údržby snášejí bez větších obtíží, patří vrby. Ty se dají tvarovat do podoby hlavatých vrb či - chcete-li - Ladových vrb.

3.1. Hlavaté vrby na území města

Na území Havířova se podařilo dochovat několik desítek kusů těchto dřevin, které představují cennou součást přírody, dále ukázku tradiční údržby stromů a především možnost prolínání prvků venkovské krajiny s městskou zástavbou. Z tohoto pohledu jsou nejcennější porosty "hlavatek" podél dnes již zregulovaných toků u ulice J. Gagarina, Okrajové, Mládežnické a Moskevské. Hlavaté vrby se najdou kolem každého většího či menšího toku, avšak v souvislé městské zástavbě s absencí přirozených přírodních prvků se jedná o vítané obohacení jinak téměř sterilních ploch bez života. 

3.2. Památné stromy

Jen výjimečně se daří chránit staré stromy z důvodů estetických či historických. Takovéto stromy, mnohdy značných rozměrů, jejichž údržba si vyžaduje pravidelnou a náročnou péči, vyhlašuje odbor životního prostředí Magistrátu města Havířova jako památné stromy. Na území města byla vyhlášena za památnou oboustranná alej bývalé tzv. Císařské cesty, která vedla územím dnešního Havířova. Nejsouvislejší vegetační doprovod této historické cesty se dochoval na ulici Elišky Krásnohorské v počtu 16 ks. Jde o následující druhy stromů: lípa malolistá, jírovec maďal, jasan ztepilý a dub letní. Jednotlivé stromy z této oboustranné aleje však lze nalézt i na několika místech mezi vnitroblokovou zelení podél Národní třídy, a dokonce i v samotném centru města na nám Republiky. 

Další památný strom se nachází v Prostřední Suché na soukromém pozemku, jehož majitel je na tento mohutný dub letní právem hrdý. Rozložitou korunu obrovského stromu lze obdivovat již z ulice U Skleníků.