Během několika dnů absolvoval primátor Havířova Josef Bělica narozeninovou návštěvu jak u pana Jaroslava, tak u paní Marie. Oba oslavili neuvěřitelné 100. narozeniny, pan Jaroslav doma a paní Marie v Domově seniorů Luna v Havířově. Kromě roku narození mají oslavenci společný zájem o dění okolo, komunikativnost, vitalitu a smysl pro humor.
Pan Jaroslav Koběrský se narodil 27. dubna 1923 v Prostřední Suché, kde společně se svými rodiči a bratrem také žil. Během 2. světové války se jako voják dostal až do Norska a Estonska. Po válce se později přestěhoval do Havířova, kde bydlí dosud. Téměř po celý svůj produktivní věk pracoval na Nové huti v Ostravě. Jeho koníčkem byla práce se dřevem, vyráběl i různé doplňky do bytu, a také rád fotografoval a fotografie si sám vyvolával. Na snímcích zachycoval především členy rodiny a výjevy z přírody. Byl dvakrát ženatý, má čtyři děti a nevlastní dceru, která o něho s rodinou pečuje. Pan Slávek, jak mu všichni říkají, je komunikativní a společenský, přestože mu neslouží zrak a téměř neslyší. Zajímá se o dění u nás i ve světě. Se svým sluchadlem dokáže být dobrým společníkem, lidi kolem sebe baví historkami z války, také často vzpomíná na školní léta a na své spolupracovníky. Rád si i zazpívá při skleničce červeného vínečka a v současné době mu velkou radost dělá pravnučka Zorinka.
Paní Marie Kupková se narodila 9. května 1923 ve Stonavě, kde vyrůstala v chudobných poměrech společně s rodiči a třemi sourozenci v jednom pokoji u sedláka, který jim dával práci. Maminka paní Marušky byla velmi pracovitá a laskavá, a proto jí měli všichni rádi a žili v harmonii a lásce. Oslavenkyně se ve vzpomínkách často vrací například do školy, kdy musela brzy ráno vstávat, aby tam po svých došla. Pět let navštěvovala obecnou školu, poté chodila 3 roky do polské měšťanky. Osud rodině do cesty přinesl novou příležitost, a tak od sedláka s těžkým srdcem odešli za lepší prací do velkostatku. Zatímco maminka pracovala, paní Maruška se starala o domácnost. Později už sama začala pracovat jako pomocná síla v kuchyni v Lázních Darkov. Během války se opět vrátila k zemědělství, následně střídala různá zaměstnání. V roce 1945 se vdala a s manželem vychovali 3 děti. Svou rodinu má moc ráda a udržují spolu velmi pěkné vztahy. Kromě nesporného půvabu je paní Maruška hodná, temperamentní a velmi výřečná. Má vlastní názor, často hovoří o politické situaci či o vaření. Také miluje ruční práce, což je dodnes její největší náplní volného času.
